Jsem prostě hrozně šikovná.
Ne že by optimistický podtitulek byl tak úplně opodstatněný, ale musím se přeci pochválit dokud to vypadá nadějně. Leč popořádku!
Další pokus o nakrmení dravé zvěře jsem rafinovaně naplánovala na okamžik, kdy má mrňous před velkým poledním spánkem a sotva se, dosud obrazně, drží na nohou. Mrkev jsem zpoživatnila trochou mlíka, Murýška zabalila do plínky - a za maminku, za tatínka!
Nutno mu uznati, že se nebránil, neprotestoval, už ani tak znechucené obličeje nedělal, jen tak unaveně mžoural a veškerou energii věnoval na to, aby všechno, co se mu ocitne v puse, zase vystrkal jazykem ven. Dostala jsem do něj patrně jen zcela mikroskopické množství, na lžičky neměřitelné.
Ale což! My optimisti musíme brát pozitivně, že byl ochotný sedět při krmení v lehátku, nemával rukama, neprskal a nestěžoval si (což dělá speciálním brbláním, které by dostalo mrkev i na protější zeď). A protože mu pořád ještě mlíko stačí, nemusím propadat panice z představy hladových probdělých nocí a mohu si v klidu říkat, jak se to jednou zlomí, a až půjde do školy, skoro určitě nebudu muset o velké přestávce běžet za ním kvůli svačině.
I byla noc a ráno, den třetí, asi tak před hodinou. :-)
Čas jsem považovala za ideálně vychytaný, teď už jenom vypilovat techniku. Šup trochu mlíka do mrkve, šup mrňousa do lehátka a s významným vykulením očí udělat "ááá", což ochotně zopakuje, nebo se tomu aspoň začne smát, což obojí má za výsledek, že otevře pusu. Za svůj dnešní trumf jsem považovala menší lžičku, kterou jsem vyhrabala v Murýškově lékárničce a která byla původně na vitamíny.
Přišla jsem mu dostatečně k smíchu, takže lup lžíci do pusy... podivné tvarování lžičky se osvědčuje, obsah zůstává v ústech... výraz obličeje je sice mírně znechucený, ale ano, vážení přátelé, je též snaživý, jo jo jo, pusa prázdná, bryndák jen mírně oblemcnutý! Jsme prostě dobrý.
"Bohužel" mu má snaha přišla srandovní (projev - nadskakování a mávání rukama), i vymstilo se mi, že jsem nepřevlíkla dupačky, to to předčasné sebevědomí ze včerejška. Leč nevadí, bylo to beztak jen pár flíčků, hlavní je, že minimálně dvě polévkové lžíce skončily v mimiňáckém bříšku, takže se již můžu těšit na tu hromádku v plínkách, co z toho bude, a jak mi všichni slibují, že bude stát za to.
Teď jen vytrvat, vzhůru na cestu k pořádnému řízku! :-)
*nepopsatelný zvuk chechotu, který si nezkušení pletou s nastydlým hrochem*
aneb u babičky :-)
