Mateřské povinnosti

11. května 2006 v 11:55 | Sargo |  Čerstvá mamina
Shodly jsme se s dalšími maminami: Ano, víme, že dítě není náš majetek, ale to neznamená, že je naší povinností ho:
- půjčovat kdy si kdo řekne
- vychovávat podle cizích rad a přesvědčení
- krmit ho od čtyř měsíců rohlíkem

Musím přiznat, že bod tři by mě v životě nenapadl jako problém, ale opravdu prý existuje široká skupina až takhle šílených babiček. Bod dvě se většinou zvládá dobře, pokud není společná domácnost s prarodiči, nebo manžel zcela pod vlivem vlastní autoritativní matky.

Bod jedna je PROBLÉM. Jsou lidé, kterým ochotně, s chutí se vytahovat, strčíte novorozeně do náručí vědouce, že vám ho za pět minut s pochopením vrátí aniž se o něj začnete přetahovat a mezitím se s ním nebudou pokoušet vyvádět nějaká alotria a ani ho nezačnou zuřivě pusinkovat.
Pak jsou různé mezistupně až k té nejděsivější (nejděsivější z normálních, patologie nepočítaje), která se rekrutuje většinou z řad nejbližších příbuzných, které nemůžete dost dobře poslat do pryč. Vrhají se po mimískovi s uši (i nervy) drásajícím jásotem ve vysokém C, láskyplně ho začnou muchlovat, z chumlu slyšíte jenom mlaskání, takže je vlastně skoro jedno, že nebylo dost oprsklosti poslat je do koupelny umýt si ruce... neopomenou většinou s despektem ukrytým za jakýsi zájem okomentovat všechny ty moderní vymoženosti, plenkami počínaje a zapínáním na dupačkách konče. Účelem pak je zdůraznit, že to máme dnes náramně snadné, takže vypadat nevyspale a nemít pro návštěvu pár talířů jednohubek je trapné paux pas.
Mnoho dobrých rad a přesvědčení, že to musí být stejné mimino jako byl jeho tatínek (maminka, strejda, či co to dotyčná, či, řidčeji, dotyčný, vychovali) a tudíž na něj musí platit stejné (léty značně idealizované) metody, je už jenom třešničkou na dortu.
Výsledkem je psychický teror, proti kterému není účinná obrana, tak moc je nekonkrétní a skrytý za úsměvy - takže, milé dámy, nemáme se vlastně skvěle? ;-)

Povídala jsem si tuhle s jednou maminou, soustavně obviňovanou vlastní rodinou ze sobeckosti. Spíš bych ty dobráky kolem ní obvinila z hlouposti. Ne, dítě opravdu není majetek - ale je součástí. Jako ty kytky, co jim vyraší šlahoun s pár lístečky a na těch se začnou tvořit kořínky a časem šlahoun odpadne a mrňavá kytka se zakoření. Když se urve dřív, nedělá to dobře ani jedné té rostlině, i když s trochou péče jí vypiplat lze... a poškubávání, jestli už třeba neodpadne "samo", taky dobrotu nedělá. A tak ta dotyčná má sice usilovný dojem, že když řekne babička, že jde s kočárkem a ročním mimčen na hodinu, neměla by se vrátit za čtyři s pusou té malé umazanou od čokolády, ale ozvat se nedovede.

Koukám, že na mě debata o půjčování dětí zapůsobila tak hluboce, že jsem zapomněla do textu přidat i nějaké ty odlehčující a rádobyvtipné poznámky. Vyloudí úšklebek na tvé tváři, milý čtenáři, alespoň fakt, že tento článek byl psát jednou rukou (už si klávesnici začínám i pamatovat. Pochopí každý, kdo léta psal všema deseti bez koukání a najednou měl najít jedno písmeno.), zatímco ta druhá jest okupována, a konkrétně malíček jest prožužláván k naprosté prožužlanosti? ;-)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Marky Marky | Web | 11. května 2006 v 15:33 | Reagovat

JJ. Někeré lidi bych také nejraději zahubila pro všechny víše zmiňované věci. A ještě jsi zapoměla na šišlání, to bych asi rovnou střílela od pasu. Věty typu: " Ty ši ale klasný chlapešek a jak pak šme še vyhajali bloučánku." No fak děs.

2 sargo sargo | 11. května 2006 v 16:09 | Reagovat

To teda souhlas naprostej. Mělo by tam být: "z chumlu slyšíte jenom mlaskání a děsivé šišlavé rádoby roztomilé ňuňání..." :-D Pal!

Ale něčemu jsem taky neunikla. Kupříkladu množnému číslu. (Právě jsme si krásně krkli...) Ale když ono je tak nějak na místě, jak jsem zjistila, a když se člověku daří mluvit alespoň přibližně "dospěláckým" hlasem, dá se to snést... :-D :-D

3 Marky Marky | Web | 12. května 2006 v 16:54 | Reagovat

Neboj, tomu snad neunikne žádná i ta sebedrsněji se svářící matka. I já jsem se párkrát divila co všechno mi vyjde z úst. Dokonce jsem se jednou či dvakrát přistihla, že šišlám. Brrrr.

Jo a ještě, vím že každá matka je jistěš na svého potomka náležitě hrdá a má tendence se s ním tak trochu "chlubit", ale co jsem totálně nenáviděla....Když mi lidi, které sotva znám či se s nimi jen ze zdvořilosti pozdravím ( sousedé v domě a pod.) lezli do kočáru. pif paf. Vražda občas není až tak nehumáním činem.

4 sargo sargo | 12. května 2006 v 22:14 | Reagovat

Jo jo, a nejlepší je, když člověk mluví s mrňousem a pak s někým dalším a zapomene přepnout hlas... :-)))

Chlubíme se s nadšením (jak je hodně mrňavej, vlasatej a ještě snědej, tak vypadá moc pěkně, i když se obávám, že jestli mu přibydou další dvě brady, bude vypadat hlavně hodně... napapínkovaně ;-)), ale cizí šahací óchavce razantně odháním, byť "humorem" ;-) Ale musím to zaklepat, vesměs jsou lidové slušnější, než jsem se obávala :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama