Krok a skok a modře pruhovaný šátek :-)

18. května 2006 v 9:21 | Sargo |  Čerstvá mamina
Rosteme - rosteme. Ve čtvrtek byl bobíš přistižen, jak za zvuků elektronicky vážné hudby ("Rozvíjí hudební sluch vašeho dítěte!") tlapká tlapkou po oranžové opici poletující mu nad hlavou. Pohyb to nebyl valně cílevědomý, ale již ne náhodný a zcela v souladu s vědeckými teoriemi o tom, které barvy mimísové nejdříve rozeznávají. Ostatní zvířena v barvě hnědé, růžové a žluté ho nechává chladným. (Jenom doufám, že si za dvacet let na psychoterapeutském křesle nebude snažit rozpomenout, proč mu jde tak špatně přírodopis.) Nechává se často zaskočit i melodií, která se spouští automaticky při zvucích v postýlce, takže nebohý rodič s provrtanými koleny může doufat, že kolotoč nad postýlkou není úplná ptákovina.
A hned o den později velká premiéra: prvně jsme vyrazili do Prahy. Já s mírnou žaludeční nevolností, neboť řídit s mrňousem v autě je mi značně nepříjemné. Ale dojeli jsme, překonali s kočárkem pár schodů tu i onde, povozili se metrem a šťastně dorazili do Mateřského centra. Je to pro začátek vhodný cíl, protože ať tam člověk dorazí v jakémkoli stavu (hladový, poblinkaný, pročůraný, řvoucí...) (samozřejmě je řeč o mimísovi), ví, že je tam zázemí dát se dohromady.
Jáša byl celou dobu hodný jak reklama na Vzorňáka Roku. Převážně spal, moudře hleděl na obdivovatelky (miminko nezvykle mrňavé, snědé a vlasaté, probouzí v lidech silnou potřebu óchat a áchat ;-)), kroupu za celý den neuronil, hlad dostal kdy měl, a při kursu samotném - neb cílem bylo Vázání Šátků, na které jsem se těšila celé těhu a kurs tento byl jedinou motivací, která mě dokázala vytáhnout na takovou štreku - sebou mrskal na matraci a tpělivě se nechal soukat do mých prvních nedokonalých úvazů a zase ven a postrkovat všelijak kdesi v metrech látky, no já bych se teda poslala někam.
Na šátek jsem se velmi těšila již dlouho. Nebýt ve městě odkázaná na kočárek je velký zisk, zvlášť když vás posílají i s dokonale zdravým mimčem tak moc po doktorech (grr grr grr a ještě třikrát grr, dětsko-doktorská mafie by byla na samostatnou kritiku), je to šikovné i na doma, úleva pro záda, volná ruka navíc (třeba na vaření ;-)), mimísek šťastnej jak blecha. Aby to dokázal, usínal okamžitě i v pokusných kolíbkách a spokojeně povrkával.

Příjemným překvapením mi bylo, že i člověk jako já, tedy s výraznou tělesnou anomálií (obě ruce levé), uváže šátek snadno tak, že z něj mrňous nevypadne. Látka je to velice dobrá (mám od Vatanai) a nemá sklony se samovolně rozvazovat, pružnost a tak dále ideální. (Včera mě chytly záda a i na zpevnění mohu říci, že výtečné. :-D)
I nejjednodušší kolíbky jsou účelné a i když se neuváží dobře, bezpečné; jsou pak leda ne zcela pohodlné pro nosiče, nebo se tam nedostatečně zpevněné mimčo může začít kroutit. Na kursu jsem se naučila tři úvazy a doma začala užívat úplně jiný, který jsem si našla na netu a na kterém se mi líbí, že se využije celá délka šátku (a netřeba ho tedy dodatečně omotávat) a ještě je mrňous ukryt hned v několika zákrutech.
Výhody jsou jasné - úleva pro záda, volné ruce pro lehčí domácí práce (nebo psaní na počítači ;-)), spokojený mrňous, výrazné ulehčení při dopravování se kamkoli, nepoužitý šátek zabírá jako zavazadlo minimum místa a skoro nic neváží. Dá se použít od narození a i pro tříleté dítě, když už ho cestou bolí nožičky.
Babyvak, pro který přijde také vhodný čas, zatěžuje jenom jedno rameno a je spíše pro použití doma. Výhodou je ale okamžitá připravenost a když v něm mrňous usne, lze ho odložit i bez probuzení. Navzdory tvrzení výrobců ale pochybuji, že ho lze použít od narození. Jáša je do něj i poté, co nabyl průměrné porodní váhy a délky, prostě malý.
Obě věci mají ale společnou hlavní výhodu a jako klad by mi docela stačila - děti prostě mají být nošeny. Nechápou ještě, že se narodily do civilizace, kde se to bere jako rozmazlenost, to se musí teprve naučit ;-) Ale na to bude času dost.
Už se těším, až to pořádně ozkouším v praxi. Jít městem s mimískem v šátku a tlačit před sebou kočárek bylo sice podlé vůči těm milým paním, co po očku jukaly, a jenom prázdnou deku našly; při Jášově velikosti to vypadalo spíš jako když mám neobvyklý módní doplněk kol přebujelého poprsí... ale holt to tak po kursu o vázání bývá, že se z vrat centra rozprchne houf matek s lehce nepříčetným výrazem, prádznými kočárky a dmoucími se hruděmi :-))
Povědomost o šátcích přesto nějaká bude, protože v metru mě paní hned pustila sednout. Ale hlavně je to tááák příjemné... víte neustále, jak na tom mrňous je a pěkně hřeje :-) Zatím trénuju a zvykáme si doma. Nošení a vázání je v pohodě, ale na soukání dovnitř a ven to chce nabrat praxi.
Šátkům zdar a velké doporučení! :-)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 jm jm | 18. května 2006 v 13:22 | Reagovat

gratuluji ke druhému obnovení článku:-)

2 sargo sargo | 18. května 2006 v 18:29 | Reagovat

A že se nepochlubíš? ;-)

3 --- --- | 18. května 2006 v 23:35 | Reagovat

Mňo,..tak ještě jednou ..

Gratuluji Vám k narození mimíska .. .), je opravdu pěkné ... Koukám na web a co nenajdu .. mami Sargo s mimískem :O)

Přeji hodně štěstí a radosti ... jen tak dál .. piš piš .. ať vím, co se u vás v Praze děje .. .) Opatrujte se

by Vlkodlak z nejpřítulnějších

4 sargo sargo | 19. května 2006 v 10:29 | Reagovat

Kuji kuji ;-)

Holt se ten obsah stránek poněkud obměnil :-D Ale mám pro mimíska skvělý nekromantský obleček, bude mu tak za čtrnáct dní optimálně, tak potom nafotím, čímž se to poněkud vrátí starým časům... :-)))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama