Upřímné následky reklamy

2. dubna 2006 v 16:59 | Sargo |  Různosti
Ráda si namlouvám, že jsem imunní vůči reklamní masáži. Nejsem - na to se příliš důsledně snažím vyhýbat výrobkům, které z reklamy znám a věnuji energii tomu, abych si mezi těmi deseti jogurty (kupříkladu) vybrala ten jeden, který mě neotravuje na každém kroku stupidními barvotisky spokojených rodinek, a ani nemá takto profláklého výrobce. Podařilo se mi vypěstovat si tak důslednou reklamní slepotu v novinách a časopisech, že když se nějaký článek reklamě příliš podobá, omylem si ho nepřečtu. Občas dokonce něco přestanu kupovat jenom proto, že začne kampaň.
Nu což, vcelku neškodná libůstka.

Jenže... když slyším děcka citovat v dokonale promáknuté intonaci reklamní slogany, jde mi z toho mráz po zádech. Ostatně, reklama je přesně to, co musí do dětské dušičky zapadnout jak cihla do vody. Splňuje všechny atributy toho, co dělá dítko šťastným. Opakování. Jednoznačné sdělení. Není tak dlouhá, aby začala nudit a nabízí něco atraktivního. Ač jí jde o masu, podbízí se zdánlivě individualitě. Rytmika podepřená zapamatovatelou melodií. A tak dále.
Už teď se opravdu hrozně těším na ty rozhovory s Jášou, který bude přesvědčený, že bez toho... něčeho... nemůže existovat, když to přece mají úplně všichni kluci ve třídě a víš přece, jak tam říkají, že...
Ale to holt k výchově patří a je to jeden z těch bojů, kterým nelze uniknout.

Víc mi vadí jiná věc.
Dítě nemá vrozenou schopnost číst v lidských tvářích. Učí se to, s větším či menším úspěchem, vlastně po celý život. Tohle je radost a tohle zlost a když má tak napnutá ramena, i když se usmívá, tak je smutný a... s během let zpřesňuje svou schopnost rozpoznávat emoce druhých, adekvátně na ně reagovat, zjišťuje, co je opravdové a co z nějakého důvodu předstírané.
Co ale udělá s dětmi ta strašlivá masáž dokonale umělých úsměvů a radostí? Mají vůbec možnost se ještě naučit, jak vypadá opravdový úsměv a rozeznat ho od toho fingovaného? Jak se naučí číst v hlasech druhých, když víc slyší smutku umělého než pravého, když se častěji smějí načechrané dětičky nad vůní nové aviváže, než doopravdy? Na televizi prakticky nekoukám - ale i tak obrazovek, bilboardů a tištěných reklam je příliš, o uječených rozhlasových zrůdnostech nemluvě.
Je možné, že se sice nenaučí rozeznávat, ale budou i tím hůř předstírat a výsledek v, řekněme, procentu rozpoznávání, bude stejný. Ale spíš si myslím, že jejich schopnost emoční empatie se sníží. Dost možná se díky tomu a díky internetové komunikaci zpřesní jazyk; ale když vidím vyjadřování "těch dnešních mladých" (třeba na blogu ;-)), zatím to tak nevypadá. Kdo nečte, dostatečnou schopnost vyjadřování prostě nezíská a nic to nenahradí, ani vzájemná komunikace. "Průměr" je vždy velmi podprůměrnou metou.
Bude v tom většina a tak to bude samozřejmě jedno. Grr.
Vůbec se mi nelíbí, že v tom budou plavat i moje děti.
Pro vytrvalý spam komentáře zrušeny.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama