Těhule - "No tak, kopni, potvůrko líná!"

4. dubna 2006 v 14:49 | Sargo |  Těhule
"Jášo, kopni!"
Nic.
"No tak, šup šup!"
Ranní rituál, kdy po probuzení dostanu patřičný šťouchanec, jako že všechno dobrý, a Jáša si v případě touhy pak dál chrní dle libosti, je narušen. Mno, šla jsem pozdě spát, možná má ještě půlnoc.
"No tak, buď hodné miminko, kopni maminku."
Nic.
To jsem tuhle přechválila, když jsem si libovala, jak je snadné ho přimět se zahemžit. Už bude skoro poledne a i když je přesně ten den, který kolikrát prospí málem komplet - klesl tlak, venku prší a je šero a sama jsem díky tomu všemu pěkně ospalá - nějak mi to dneska nedá.
"No tak, Jášíku, vstávat!"
Lehnu si do ohromně nepohodlné polohy, která ho zaručeně poňoukne k tomu, aby začal kopat do postele. Ticho po pěšině. Na chvíli dokonce ze samého čekání a přemlouvání usnu.
"Že to řeknu tatínkovi?"
Další zaručená budící metoda - zvonící mobil, dokonce na chviličku přiložený na břicho - též selhává. Umiňuju si, že už mě to vůbec, ale vůbec nezajímá a nebudu si toho zlomyslného zlobidla ani trochu všímat. O pět minut později mi to nedá a hodím do sebe jahodový mlíko. Před měsícem zabíralo zaručeně, teď už jenom občas, ale co kdyby... tak nic, no.
"Jáša - Jášík - Jášínek, ty jsi pěkný zlobínek," brumlám si krajně neuspokojující rýmovačku, zatímco hledám ve špajzu kofilu, na kterou nemám ani trochu chuť.
Výsledkem je, krátce po konzumaci, drobné zahemžení, u kterého si nejsem příliš jistá, jestli si ho nenamlouvám. V hlavě už mi běží dialog se sestrou v porodici, kam hodlám zavolat tak v době večerních zpráv, neb nejsem žádná splašená kačena, že, a coby sečtělá těhotná žena vím, co všechno je běžné a kdy je čas se znepokojovat.
"Víte, od rána už necítím pohyby," říkám naprosto klidným a vyrovnaným hlasem, zatímco v duchu hystericky ječím, ať laskavě okamžitě pošlou houkající sanitku, neboť Jáša se patrně oběsil na pupeční šňůře po té, co jsem omylem večer koukala chvíli na zprávy v televizi. "Co myslíte, mám přijet rovnou, nebo mám počkat do zítřka?" Sestra mi něco hlasem plným nezájmu odpovídá - co to bude netuším - a já zatím v duchu dumám, jestli jet do té bližší nemocnice, nebo do té přátelštější.
Je půl třetí a jsem pořád ještě v noční košili.
"Jášo, ale už," vrčím a zalezu do vany.
Další spolehlivá metoda, která dnes selhává.
"Ale už fakt že jo vážně teda. Nemluvim s tebou."
Tvářím se, že je opravdu úplně jedno, co dělá, a sednu si k počítači přesně do té polohy, co Jáša nesnáší.
"Jestli si myslíš, že tímhle drobným dloubnutím si to vyžehlíš, tak se pleteš."
Ani mě nenapadne vstávat ze židle.
"Ne, ani tímhle o trochu důkladnějším dloubnutím si to nevyžehlíš."
Když mi o chvíli později předvádí trojité salto jako drobné protažení na začátek, rázem je ze mě zcela spokojená těhule, která je konečně schopná věnovat se i jiným věcem, než se šťouchat do pupíku. Za okny přestalo pršet, vykouklo sluníčko a myslím, že si dám i něco na zub. I nepohodlné židle mají své místo v životě lidském.
Stejně, mám to ale hodné miminko!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Marky Marky | Web | 8. dubna 2006 v 18:39 | Reagovat

Vidíš, vidíš pořád si do něj chudáška šťouchala :-) a teď ti to bude vracet pláčem :-)

2 marketa+steve marketa+steve | E-mail | 11. dubna 2006 v 3:55 | Reagovat

Ahoj Kacko!

Moc gratulujeme k prvnimu potomkovi!! Je kouzelnej! Muj tata mi poslal tvuj  web. Tak se drzte a at pekne roste!!

sestrenka Marketa+muzskej Steve

3 sargo sargo | 18. dubna 2006 v 19:22 | Reagovat

Marky: náhodou, nebrečí ;-) (Zatím... :-D)

Markéta: to je ale příjemné překvapení o vás zase jednou slyšet! Určitě ti napíšu důkladněji mejla :-))

4 Mládě Mládě | 3. května 2006 v 18:26 | Reagovat

:-) Safra, zase nevím, co bych chytrého napsalo. Ale je to suprč si to číst. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama