Kojení a plínky

28. dubna 2006 v 21:33 | Sargo |  Čerstvá mamina
- i na to by se dal zredukovat celodenní (a celotýdenní a celoměsíční...) program s mimískem, pokud jste zrovna hodně utahaní, nevyspalí, manžel zase přinesl z obchodu špatný druh marmelády, nebo chcete vypadat jako obětavý chudák. Vyslovte ta dvě slova s despektem a jistou definitivou, aby bylo jasno, že nic dalšího se mezi ty dvě věci nevejde (ale aby z toho bylo patrno, že ještě ve volných chviličkách odbíháte k pračce, vzpíráte žehličku, snažíte si alespoň jednou denně vyčistit zuby a tu a tam jednoruč zvládnete tatranku k obědu).

Pokud zrovna máte dobrou náladu a mimísek se obzvlášť přeroztomile usmívá, je to rázem o něčem jiném :-)
Třeba naše oblíbená hra, "pindíkovaná". Má několik disciplín a hraje se během přebalování. Jejím základem je "ha, máma nekouká, honem začít čůrat" a spočívá ve snaze trefit si do ucha. Další oblíbenou je "tentokrát ti toho pinďu zrovnám v té plínce tak, že se opravdu nepročůráš ven". Z toho vidíte, že si spravedlivě střídáme aktivní role. Vzájemné na postřeh je pak závěrečná "hádej, která noha se natáhne", to když dojde na obouvání ponožek přes dupačky. Je to děsně rafinovanej, to vám povím.

Krmení dravé zvěře, to je taky věc. Provází ho složité výpočty. Když si teď dám vařit brambory k obědu, stihnou se uvařit? Nebo, dokonce, stihnu je v tomhle kole i sníst?! (Nestihnete, nestihnete. Mimísek, s číhavým zrakem zpod přivřených víček, neomylně vycítí okamžik, kdy se vařit začínají, a začne funět.)
Ano, funět. Možná začne časem i brečet, ale zatím natěšeně funí. Je to nesmírně korupční, vypadá totiž nefalšovaně nadšeně. Garantuji, že pod touto citovou vyděračskou palbou baví člověka i ve čtyři ráno v postele vyskakovat s nadšením a ještě dělat "kukuč!".

Kojení vůbec bylo zajímavá věc.
(Následuje ostavec pro zainteresovanou mateřskou veřejnost. :-))
V nemocnici jsme museli po třech hodinách. Prostě v určitou hodinu musel být mimís nakrmen a zvážen - jak moc striktně záleželo na zrovna sloužící sestře, ale nic moc. Občas už dávno kvíkal hlady, jindy jsem ho musela budit z hodně hlubokého spánku. Výsledky podle toho - s vědomím, že naše propuštění domů závisí na tom, jestli bude jíst dle tabulek, naučila jsem se ho prostě nalít, jeho vlastní jídelní výkony byly hodně chabé.
Kojení nám nešlo skoro vůbec, každých 5ml bylo div ne důvodem k oslavě. A to ze mě teklo mlíko, s odpuštěním, proudem. Až za pár dní mi došlo (mám těm sestrám trochu za zlé, že jim ne - určitě jsme nebyli první ani poslední a mohli jsme si to počáteční trápení ušetřit), že právě to, že mám mlíka moc, mu stěžuje pití. Koneckonců, opravdu se upřímně snažil.
Rozcvička s odsávačkou těsně před kojením udělala beze srandy zázrak, a když se mu předepsaná hodina trefila do hladu, už si i tu a tam vysosnul celou svojí dávku. I bych to oslavila zmrzlinovým pohárem, kdyby mi kvůli mimískovi nezakázali mlíko :-)) (Zatím to vcelku dodržuju, jen co trochu přibere, začneme zkoušet, na co je opravdu alergický, jestli vůbec. Bez mlíka nepřežiju! :-D)
Při propuštění mě paní doktorka poučila, že na kojení ještě nemá sílu, ať to zkoušíme tak opatrně, jednou denně, obden. Horlivě jsem to odkývala a místo hromady flašek pořídili jsme raději váhu.
Od příchodu domů jsme z flašky dali dvakrát - první den hned po příchodu, abych měla jistotu, že alespoň něco v sobě má. Ty jeho dávečky jsem na prsou ani nepoznala. Uf, to bylo něco, ty první noce! Buď se vzbudil on, nebo mě vzbudila nalitá prsa, střídavé cvičení s mimísem a odsavačkou (vstávat - přebalit - odsát - nakojit - odkrknout - pochovat - odsát - umejt osávačku - konečně odpadnout...) bylo vrcholně otravné. Nemluvě o tom, že mlíko teklo všude, co asi udělá s dřevěnou podlahou mléčná impregnace? ;-)
No buď jak buď, naběhli jsme na systém "kdykoli si řekne, kolik si řekne". To bylo v pondělí. Váha měla přijít ve středu. Zároveň jsem se snažila radikálně omezit svojí produkci - odstříkávat jenom když už to opravdu muselo být, au au, na zatvrdlé bulky jsem se vrhala s nahřátým ručníkem. Ale má to výsledky, místo litru na den mám v současné době navíc tak akorát jeden ten avenťácký kelímek do mrazáku na horší časy... ;-)
A jak k mé nemalé úlevě ukázala váha, mimísek se nám rozpapinkal, panečku, až bych přímo řekla rozežral :-D Mám temné podezření, že zvládne být na třech kilech už v neděli. Půl kila za týden. Síla :-D Óóó mocná přírodo, nestačím žasnout, jak ti to funguje.
Většinu dne Jáša kupodivu vzorně dodržuje ony tři hodiny. Někdy má hlad po dvou hoďkách, někdy trochu později, v noci si, to vzorné dítě, schrupne na dýl - no, od toho je to mimino ;-) Já si na pravidelné obědy nepotrpím do dneška a když mám hlad, dudlík mi nestrkejte...
A propo, dudlík. Naučili ho tam na něj velmi, doma už ho nedostal a zatím se zdá, že se bez něj obejdeme. Ale tady bych nepředbíhala ;-)

Podtrženo shrnuto - nepamatuju si už, co všechno obsahuje Desatero úspěšného kojení. Jsou tam takové věci, jako přiložit do půl hodiny po porodu, jíst kdy si řekne a poučený personál v porodnici. Určitě ne to, že prvních čtrnáct dní svého života mimísek dostává po třech hodinách flašku, která do něj striktně nastrká předepsaná množství, a v mezidobích dudlík. Nejspíš to bylo zpočátku nutné, ale sám viditelně dává přednost kojení a najeli jsme na něj okamžitě a úspěšně. Sestřičky na Speciální péči v Motole jsou sice zběhlé v ledasčems, ale kojení do toho zrovna nepatří. Jo, a pak ještě neumějí stříhat prckům nehty ;-)
Čili, maminy, nenechte se odradit případnými neúspěchy a nejrůznějšími tvrzeními a prostě se snažte, je to zdaleka nejlepší pro všechny zúčastněné :-)
(Nesnáším vyvařování flašek! :-D)
Kde jsme to...? Aha, kojení a plínky. A ještě koupání, když vystihnete okamžik již-ne-nacpaného-dítěte, ale ještě-ne-hladem-kvičícího-dítěte. (Neb jsem charakter, nenapíšu kousavý odstavec o tom, jak dnes tatínek nechal synátora pěkně napít mýdlové vody. ;-)) Koupání je psina, řev z vaničky vystřídala pokojná meditace ve kbelíku. Nevím jak se ten reflex jmenuje, ale stočil milého Jášu do vzorného klubíčka, nohy křížem, blažený kukuč (a spousta bublinek ;-)).
A nejlepší sport je lov na první úsměv. Myslím, že všichni ti vědátoři, co píšou, že se začínají mimísové usmívat až tak v měsíci, by si měli nějakého pořídit - a uvidíme, co budou tvrdit potom ;-)
Usmívat se budu i já dnes v noci, neb jí hodláme poprvé strávit s tatínkem všichni tři ve společné ložnici. Zítra je sobota, tak holt (co bych tak typla ;-)) nebude patřit k nejaktivnějším. Ale ať má taky jednou povyražení, ne? ;-)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Marky Marky | Web | 29. dubna 2006 v 10:16 | Reagovat

Nádhera, jen tak dál a zachvíli si odbudeš šestinedělí. Pak už půjde vše jak na drátku a i na ten celodení kolotoč "kojení a plíny" si navikneš tak, že ti ani nepřijde.

Osobně ti to kojení a množství mlíka dost závidím, já měla mlíka poskromnu a Merlin dost velkej apetit, takže flaška pro mě byla nutností.

2 sargo sargo | 29. dubna 2006 v 10:43 | Reagovat

Náááhodou, ono to jde, jako po drátku, až je mi to podezřelý :-)) Mno, však on si Jáša nějaké fíky vytvoří ;-)

První noc s tatínkem proběhla příjemně. Když byl vzhůru, zdatně přebaloval, když nebyl, nic ho nevzbudilo :-D

3 Marky Marky | Web | 29. dubna 2006 v 11:33 | Reagovat

jj, takový jsou tatínkové.

no pokud Jáša zvládá být hodným miminkem, dáse předpokládat, že jím bude i nadále.

A pak říká se, že když je jedno dítko hodné druhé ti  vynahradí.

4 sargo sargo | 29. dubna 2006 v 16:36 | Reagovat

A nedá si pokoj a nedá, rejpal jeden jezinkovitej sudičkovitej... :-D :-D

5 Marky Marky | Web | 29. dubna 2006 v 17:21 | Reagovat

ne ne nedám, to za ty sirky

no ale jestli mermomocí chceš, zítra máš možnost, jen budeš muset přijet k nám.

6 sargo sargo | 29. dubna 2006 v 22:00 | Reagovat

Jo, tak to bohužel vidím bledě... :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama