Těhule - Trojčata

1. března 2006 v 9:45 | Sargo |  Těhule
Včera se zase jednou stalo hodně věcí najednou.
Přišly hned tři balíky s objednávky z internetu s dětským oblečením, potřebami a různými serepetičkami. Všechno přišlo jak mělo a pěkné; JM se dojal zejména nad koupacím kbelíkem, já spíše vyděsila. Ona ta nejmenší košilka na miminko sice vypadá hrozně malinká... dokud si člověk neuvědomí, že tvorečka té velikosti má v břiše. Jak se tam vejde je mi záhadou (a výjimečně nepomůže ani graf). Prý má už přes kilo a půl. Jak a z čeho roste je mi záhadou největší - myslím, že mi ho vždycky vymění za většího, když nekoukám. Takže musí dohnat ještě dvě kila za dva měsíce. Nedivím se, že mě tak bolí záda. Navíc už teď je těch věcí hrozná hromada, a to nakupuju spíš míň (no dobrá, trochu jsem se rozjela v teploměrech do vody a omylem mám dva) a nemám skoro žádné oblečení.

Další trojka čekala v akváriu. Jestli to budou taky balíci nevím - staré beru pravidelně na výlet, tak možná alespoň zcestovalí balíci. Pískomilové povili trojčata jen to hvízdlo (a průběžně ještě hvízdá, píská a žadoní). Nic moc na ní vidět nebylo, hopsala si jako obvykle - jak nespravedlivé - a najednou tři slepé, holé věci natahující čumáky jedna přes druhou. Po extra porci výživného jídla, kdy se staří mohli přetrhnout, aby se o něj mohli běžet přetahovat (nechajíce druhý, naprosto stejný kousek bez povšimnutí), a přes novorozence v honbě za jídlem šlapajíc hlava nehlava (ale spíš hlava).
Trojčata. Vlastně jsem se děsila vždycky spíš dvojčat; lákavá představa odbýt si dvě dětičky najednou, ale přeci jen možnost komplikací silně zvýšena. O prvním roce dvou nemluvě, to musí být peklo! Matky dvojčat by měly mít nárok na pečovatelku alespoň jednou týdně. Nemluvě o tom, že při trojčatech ženské třetí prso prostě nevyroste a kojení se stává patrně celodenní převažující zábavou. Trojčata už mi přišla tak abstraktní záležitostí, že jsem je z možných úvah vypustila. O čtyřčatech a paterčatech nemluvě. To, co se dříve zdálo raritou, přijde mi nyní prostě nemožnou věcí - při představě, jak mě místo dvou nohou kope deset, nezdá se mi, že by se dalo přežít už těhotenství. Pět postýlek by se sem taky nevešlo - ono už i ty tři s velkou výhradou - , musel by se pořídit minibus, pět autosedaček, uááá... a první cesta za vlastní zahradu až když to umí chodit, a s pěti vodítky v ruce sedřená matka, která už dávno zapomněla mluvit jinak než miminkovsky, když nepočítáme žádosti o sponzorské příspěvky pod heslem "každý náklaďák plínek dobrý". Večerní koupání si představuju jako vyskládání dětí do vany a ostřik hadicí.
Mno, Jášo, doufám, že nechystáš překvápko a nemáš tam ještě bráchu.
Zvláště humorné musí být povít trojčata, když si po dlouhých úvahách rodinka rozhodně pořídit ke dvěma dětem ještě třetí.
Ještě třetí věc se včera stala, o které jsem se chtěla zmínit, ale už jsem zapomněla, co to bylo. Nicméně trojce se dostalo svého a protože už nemám chuť na třetí rohlík ke snídani (beztak už jsme je všechny snědli, ale když byly takový dobrý a JM je udělal zapečený, což je prostě geniálně prostá a geniálně dobrá dobrůtka), jdu si hodit dopoledního šlofíka, abych měla dost sil na hlavní polední spánek.
Pro vytrvalý spam komentáře zrušeny.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Aktuální články

Reklama