Těhule - Předporodní školeníčko, to teda bylo potěšeníčko!

6. března 2006 v 22:58 | Sargo |  Těhule
Zúčastnit se předporodního kursu jsem brala jako svého druhu povinnost. Ne že bych neměla načtené všechno možné horem dolem, ale znáte to: ten pocit, že bych o něco přišla! No dobrá, hlavně mi šlo o dobré tipy, trochu si to v hlavě srovnat, třeba přijít na něco, co jsem se nedočetla... a koneckonců, úlevové techniky k porodu se snadno pamatují, když je člověk vidí, ale velice špatně představují, když se o nich jenom čte.
První dvouhodinovka byla naprosto a zcela o ničem.
- Ráno jsem byla u doktora, výsledky výtečné a nemálo mě to potěšilo (součástí kurzu bylo prohlašování, že jsou podobné prohlídky na nic - radost mi to nezkazilo :-)), ono když už mě je pořád mizerně, je fajn vědět, že mimísek prospívá jak má. Potom, místo abych byla doma ve dvanáct a hodila si kopyta hore, jsem celé odpoledne probimcala ve městě. Jak si delší dobu nelehnu, už se mi chodí opravdu hodně špatně, takže doplazit se k večeru do mateřského centra vyžadovalo nemálo odhodlání.
Dostalo se mi za něj, přesněji, nám za něj, politické agitky na téma práva porodních asistentek a přirozenost těhotenství; nic proti, měla v mnohém pravdu, ale, alééé... jednak mě teď málo věcí zajímá míň, než financování zdravotnictví a zmatená legislativa - o tom se ostatně dost dočítám v novinách. A pak, ženština sice nepochybně zkušená v porodnictví, ale její metoda projevu, kdy klade řečnické otázky a pak dlouze čeká na odpověď, ke které se nikdo nemá, a když není otázka tak úplně řečnická a někdo odpoví a je vzápětí zadupán, protože to samozřejmě dělal úplně špatně...
Příjemné to bylo, jestli se to tak dá říci, ze společenského hlediska. Vidět tam další těhulkovské párečky je prostě ohromná psina. Lidi, kteří by se patrně nikdy jinak nedali dohromady, najednou sedí pospolu a neví, jestli se projevit nebo neprojevit a dokonale neví, co jsou ti ostatní zač, a společné mají "jenom" něco, co momentálně tvoří středobody jejich životů.
První dvouhodinovka tedy byla naprosto o ničem, domů místo v poledne dorazili jsme po desáté... a jenom doufám, že příště bude hovořit víc k věci a praktičtěji. Grrr.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 jm jm | 7. března 2006 v 0:52 | Reagovat

Přesně napsáno! Uff, docela se mi ulevilo, že to nemusím psát sám... protože bez blogového zápisu by to nešlo.

2 MP MP | 7. března 2006 v 7:49 | Reagovat

loool :-D kde to bylo? taky se chystam :-)))))

3 Sargo Sargo | 7. března 2006 v 8:43 | Reagovat

V A-centru - http://www.materstvi.cz/materstvi/index.php - je to v Karlíně a musím říci, že jsem se tam vždycky cítila velice dobře, cvičení je tam skvělý a příjemně vedený a hrozně sympatické paní v recepci, které všechno vědí, se vším poradí, a ještě vydrží poslouchat, kde mě zrovna píchá, no úžasný :-D

Probudila jsem se ráno a zjistila, že ještě polemizuji se včerejškem. (Bylo to až v sedm, a ne ve čtyři, tak mi to nehlodalo zřejmě zase tak moc ;-)) Omluvila jsem se v duchu svému doktorovi, který na to, že je to starý dědek (nejkouzelnější je vždycky to jeho: No jo, tohle mám taky a ani nejsem těhotnej... :-D), je daleko vstřícnější a tolerantnější k věcem, které mu nepasují a které nazývá "alternativními" (napřed se trochu lekne, trošku zkusí, ale v pohodě, zapřesvědčovat, a pak se bez nějakého stresu přizpůsobí, když si dotyčná stojí na svém :-)). Nesnaží se léčit, když není co a těhuli bere primárně jako zdravou ženskou, pokud není objektivní důvod myslet si něco jiného.

Což mi připomíná včerejší výkřiky, kde obzvláště lituju, že jsem se zdržela nějaké kousavější poznámky :-D Ale nebyl na to celý den a nebylo to k věci... ;-) Ale stejně, prohlášení, že většina gynekologů jsou chlapi (no, mně to třeba vyhovuje víc, i když zase vím o ženských, které by k chlapovi nešly ani za nic) a že většina z nich, a padlo i nějaké vysoké procento, má neurovnaný vztah k ženám, mě vážně pobavilo. Hrozně by mě totiž zajímalo, kdo a jak to zjišťoval a měřil :-D

Valný kus přednášky byl o tom, že se máme zajímat, co s námi vlastně dělají a zamyslet se, jestli je to nezbytné a opravdu to chceme (tato prostá věta, která říká vše, se dá roztáhnout na hodinu; tak nevím, mě to přijde jako samozřejmost u každého doktora, i když jsou chvíle, kdy je mi to jedno, a jsem ráda, že nechtějí žádný názor. Třeba když je mi blbě ). Též jsme se dozvěděli, že je zbytečné zatěžovat těhuli lékařskými termíny, které jí jenom zdrbnou, ale k ničemu jí nebudou (což souhlasím zcela - doktoři jsou v tomhle občas děsný paka), ale vzápětí se nám dostalo podrobného povídání o tom, jaká všechna vyšetření jsme absolvovaly zbytečně.

A zase - ne že by neměla v mnohém pravdu. Ale způsob prezentace i argumentace a vůbec relevantnost toho všeho a o financování - to ať si přednáší zdravotníkům, já si tam přišla zjistit, jak přežít porod ve zdraví a nezbláznit se v šestinedělí :-)) Tohodle jsou plné noviny, pokud to někoho sebemíň zajímá. A pak, během těhotenství byl člověk vděčný za každý dobrý výsledek (a asi jsem v tom nebyla výjimka, i když to bylo znásobené tím, že při tom, jak mi bylo mizerně, bylo velmi euforické vidět, že mimčo i tak roste a mele a maminčiny potíže jsou mu šuma fuk ;-) měla jsem úžasně utkvělou představu, že když mám pořád teplotu, nakonec se mi v břiše uvaří :-D) a zpětně hodnotit jeho oprávněnost je sice nepochybně dobré do budoucna, ale teď už je to pasé a ona to opravdu byla spíš politická agitka...

Kdo sedí zrovna v áčku a zrovna u ní, je spíše alternativec. Útočnost a obsáhlost brojení proti tradiční medicíně je vlamování se do otevřených dveří.

Navíc s testy na HIV, žloutenku, toxoplazmózu  a tak dále, prostě souhlasím. Promořenost populace podobnými chorobami máme sympaticky nízkou a problém nevidím ani tak v provádění těch testů, jako v komunikaci s těhulemi, které kolikrát ani neví, proč a co se na nich vlastně zjišťuje. Třeba zrovna o toxoplazmózu bych si řekla tak jako tak. Vědět, že jí nemám (po těch desítkách koček, co jsme kdy měli doma, je to skoro s podivem), je zase pár stupňů úlevy směrem k pravděpodobnosti toho, že mimčo nebude mít náhradní nos za levým uchem.

Prostě, to, co chtěla, bylo vlastně v pořádku, ale bylo to OT a používala začasté dost ujeté argumenty. A aby nebyl člověk ještě víc OT, tak sice třeba něco pípnul, ale většinou byl zticha a myslel si svoje a doufal, že začne konečně mluvit o něčem, co potřebuju slyšet.

Jako s těmi vitamíny - typické. "Kdo berete vitamíny?" "Já..." "A proč, vy snad normálně nejíte?" Kdyby aspoň nebyla tak útočná. Jasně, že těhule nepotřebuje vitamíny, když pořádně jí. Jenže těhule, co chodí do práce, určitě nevydrží celou dobu vzorný režim a zase sklouzne k obvyklému rychlému rohlíku k obědu, zvlášť když řeší k obvyklým problémům pracovním i věci těhotenské. A těhule, co jí je zle, ať už proto, že půlku jídla vyhodí, nebo proto, že si není schopná jídlo připravit, tak mi přijde logické, že jsou pro ní vitamíny rozumnou variantou. Možná se pletu. A škoda, že jsem se zapomněla zeptat na kyselinu listovou. Tam jsou výsledky při jejím užívání tak výtečné, že už snad polemizovat nelze. (Mám na mysli snížení četnosti rozštěpu páteře.) I když, když i proti magnézku brojila (ale tam jsem se nedala - ono ploužit se v bolestivém předklonu nebo sice pomalu, ale normálně chodit, je přeci jenom rozdíl)... Argument typu "a pak se divíme, že máme přerostlý děti" - uňk? To byla tuším, záležitost jednoho konkrétního předimenzovaného preparátu, a ještě víc pověra. Jestli se nepletu. Možná se pletu :-D

Sakryš, nějak jsem se rozepsala. Ono to ranní soukromé polemizování bylo ještě čerstvé… :-D Říkala jsem si, že jsem stejně rozpačitá z toho včerejšího „kurzu“, jako z návštěvy porodnice. Takový trochu nepříjemný pocit po těle a pocit mimoně. Včera to bylo spíš způsobem projevu a irelevantními informacemi, než obsahem samotným – konec konců, moje představa péče o ženu před a během a po porodu je rozhodně velmi blízká spíše té „alternativě“, než lékařsky vedenému. Měla by být prostě možnost si vybrat (znám dost lidí, co potřebují bílý plášť k pocitu jistoty ). Dost jsem poslední dobu uvažovala porodit doma, ale zase mě to přešlo. Prostě kdyby cokoli… nejsem zrovna v dobré kondici (ooo, jaký pěkný eufemismus pro totální trosku ;-)). A dlužno říci, že i když některé párky vypadaly také trochu unaveně, jiné se dobře bavily.

Jestli i nadále pokračovala „občanská výchova“ k celkové koncepci porodnictví, nebo se i něco dozvíme, dám vědět zase za týden… 

4 Sargo Sargo | 7. března 2006 v 8:51 | Reagovat

MP: tak jsem se vykecala, ale moc ti neodpověděla :-D

Tak více k věci: ještě jednou odkaz, ať nezapadne: www.materstvi.cz

Kurs stojí 1500 (platí se stejná částka bez ohledu na přítomnost či nepřítomnost partnera), je to 6x2 hodiny, náš začínal v šest večer, asi to bude běžné kvůli tatínkům. Zaplatit chce až po první lekci, takže si nemohu stěžovat, že bychom netušili, do čeho jdem ;-) Pořád totiž doufám, že, vzhledem k tomu, jak je mi její představa vedení porodu blízká, se dozvím i něco, co mi pak pomůže... :-))

Zkus to, uvidíš. Minimálně poznat to mateřské centrum jako takové je rozhodně zisk :-) Z řady kurzů jsem tam byla nadšená - nejvíc mi asi utkvělo Jak správně nosit děti. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama