Těhule - Pár poznámek do deníčku

9. března 2006 v 11:09 | Sargo |  Těhule
Tuhle se mi stala zajímavá věc. Ležím si tak, šťouchám do Jáchyma, on do mě - leží teď vzorně hlavičkou dolů a zádama k mému břichu, takže když udělá kočičí hřbet, půlka břicha mi vyroste a div mu nemůžu spočítat obratle - a on právě se napnul, že mi rázem byly kalhoty malý... a tak jsem ho podrbala na zádech a najednou takové ťuk ťuk ťuk ťuk... na škytavku to bylo moc rychlý, na můj tep také, že bych opravdu cítila pod dlaní jeho srdíčko? Srandovní pocit. Pak zase povolil, mírně jsem splaskla a bylo to pryč a aby mi to nebylo líto, dostala jsem obzvlášť důkladný kopanec.
. * . * . * . * . * .
Včera byl dobrý den - juch juch, vyžehlila jsem celé čtyři košile, a to mě ani nechytla záda!
Připadám si trochu nepatřičně - nevím o nikom dalším, kdo by měl podobné fyzické obtíže a to je trochu deprimující. Je to zároveň i logické, ležíce spoustu času v posteli, na ulici se těžko potkáme. Jsou ale prostě věci, ve kterých člověk po originalitě a výlučnosti nikterak netouží a bolavé přecitlivělé bříško je jednou z nich. A to mi pokročilejší těhule vyhrožují ještě kyčlemi, otoky... nemusím mít všechno, díky moc! Jsem v zásadě hrozně skromná. Klidně bych se spokojila s napodobováním těhulí z mateřského centra, které si, záříce zdravím a energií, stěžují: "Musela jsem na mateřskou, termín za šest tejdnů co mám doma celý den dělat? Za první tři dny jsem vygruntovala, všechno nakoupila, teď jenom takový čekání..."
Domácí práce jsou něco jako adrenalinový sport. Podle toho, jak se ráno bříško (a záda) vyspí, se můžu hýbat tím či oním způsobem tak a tak dlouho, než je čas na lehárko. Někdy nemůžu sedět, jindy nemůžu stát, jeden den se pohybuji v předklonu a druhý se nemůžu sklonit. Plánovat cokoli se moc nedá a můj odvážný plán zvládat domácnost alespoň způsobem "ne úplná špína" se daří pouze za nadměrného zapojení lepší polovičky.
A bude hůř.
. * . * . * . * . * .
O těhotenské demenci jsem se, myslím, už někde zmiňovala (nebo jsem to jenom chystala?), projevuje se otravně, když si vezmu, že to takhle mají některý lidi furt, jsem docela ráda, že nemám úplné IQ tykve, ale minimálně kila jablek (mňam, dám si), možná mírně otlučených, ale ne moc. Prostě tak akorát, aby genialita neotravovala člověku život, ale aby si ho dovedl trochu ulehčit tím, že věci promyslí předem a nic nezapomene.
Ha ha.
Hloupost možná nenadnáší, ale myslím, že se při ní musí nutně hubnout. Neustálé zapomínání všeho, nedomýšlení důsledků a nešikovnost v logistickém plánování - to se jeden naběhá! A najezdí. A to ještě zapomínám všechno, od tradičního "proč jdu zrovna sem", přes jména lidí, co vídám každý den, po melodie písniček, z čehož mám momentálně obzvláštní trauma, protože ranní krákorání mě chytlo a matýskovi se viditelně líbí.
I tady prý bude hůř. To už si patrně budu muset označit barevnými obrázky, která bota patří na kterou nohu.
. * . * . * . * . * .
Opakování je matka moudrosti. Díky neuvěřitelně nešikovnému texťáku tady v blogu naučila jsem se konečně po letech klávesové zkratky na "kopírovat" a "vložit". Stačilo to použít tak dvě stě krát a už si to pamatuju. Možná to s tou demencí nebude tak zlé.
. * . * . * . * . * .
Přebrala jsem dnes tu velikou hromadu dětských oblečků, srovnala podle velikosti a druhu, a s hrůzou zjistila, že stále ještě nemám ani to nejmenší doporučované množství; když nepočítám čepičky, s těmi bych si mohla založit velkoobchod. Přidávají se ke kde čemu... Asi se spolehnu na to, že v květnu už je prostě teplo a pak je léto, že jo, do čeho ho chudáka taky pořád balit... jinak mám, zdá se, všechno, hurá, od povlečení po odsávačku na rýmu. Obzvláště pěkná je soupravička do porodnice/předváděcí/parádnická, jsou na ní žirafy a pěkně koukaj. Teploměr do vody mám dvakrát; dnes ho konečně vyzkouším, ať zjistím, jestli se koupnu v příliš horké vodě, nebo naopak mohu s klidným svědomím ještě připustit. V druhou variantu moc nedoufám, ale bylo by to fajn.
. * . * . * . * . * .
Připravuju se psychicky na uřvané dítě, a doufám v příjemné překvapení. Hlášky z příruček typu "nedělejte si nic z toho, když v pět odpoledne zjistíte, že jste ještě v pyžamu", mě nechávají chladnou, protože nenosím pyžamo. I hlášky "však on to ten váš pár týdnů na hotovkách do mikrovlnky taky přežije, z toho ještě nikdo neumřel" mě nechávají chladnou, ale tam najednou postrádám ten chápavý pohled "toho mého". Uvidíme! :-)
Napíšu na ony příručky pár recenzí, a za půl roku zas. Srovnání bude nepochybně - zajímavé.
. * . * . * . * . * .
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Marky Marky | Web | 9. března 2006 v 20:10 | Reagovat

Těhotenská demence :-)  to je dobrý a počkej jaká bude ta poporodní - mateřská.

Na ty recenze se už teď  moc těším.

2 Sargo Sargo | 10. března 2006 v 8:22 | Reagovat

...dobře, jdu si ty boty označit rovnou, dokud nad nimi jenom mírně váhám... :-))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama