Těhule - Matkou po třicítce

15. března 2006 v 11:00 | Sargo |  Těhule
Náhodou jsem měla puštěnou televizi, když začal půlhodinový dokument s tímhle názvem, i nechala jsem to se zájmem, že se juknu na ty staruchy. Pak mi došlo, že mi je 29 a pojem "staruchy" jsem přehodnotila na "vrstevnice". (I když i mezi opravdovými vrstevnicemi v mateřském centru připadala jsem si dlouho jako v domově důchodců. Nějak pořád zapomínám, že čas vážně běží.)
Byla jsem zvědavá zejména na to, jestli některá z postarších mamin začne něčím jiným než tím, že jim doposud šlo o kariéru, zajišťování se nebo cestování; začaly tím všechny. Je to opravdu jediný důvod, proč k dítěti dospět až po třicítce?
Ale ono se to někdy špatně vysvětluje a možná, kdyby mi někdy záleželo na kariéře, cestovala bych, nebo bych si myslela, že k výchově dítěte potřebuji barák, začnu tím také. Takhle prostě konstatuji, že "nastal pravý čas, kdy jsem měla pocit, že je to přesně to pravé".
Ostatně okolnosti jsou obecně příznivé: vztah ve fázi, kdy už jsme si trochu užili jeden druhého a oba došli k tomu, že si s radostí budeme užívat někoho třetího, i ten baráček už je. Ale i kdyby ona příznivá konstelace nastala dříve, bylo by to prostě moc brzy. Připadám si pořád jako holka, co by měla rozum brát - jasně, že i ve tři a dvaceti bych se o dítě dovedla postarat, ale můj čas je teď.

Maminy tam říkaly různé fráze a různé pravdy, na kterých nebylo nic objevného, i když nepochybně mnoho platného; se vším se dalo souhlasit. Ať už z jakýchkoli důvodů, pojmenovatelných, či ryze abstraktních, prostě dnes nadchází pocit toho správného času trochu později. Z biologického hlediska to není úplně optimální - ale vývoj člověka a jeho zachování a prosperita závisí nesmírně na sociálním prostředí, v jakém vyrůstá a dnešní civilizace je tak složitá a komplexní, že zkrátka k usazení se v ní a k tomu, abychom se stali její součástí, potřebujeme víc času a energie, než bylo potřeba dřív. Možná to je odpověď - adaptace na prostředí. Pískomilové se prý nemnoží, pokud nemají dost prostoru - nevím, vždycky jsem se pro ně snažila mít co největší akvárko a ještě je pouštět ven. A lidi se zase nemnoží, dokud si nepřipadají nohama pevně na zemi.
Je snaha posunout hranici povoleného sexu a trestní odpovědnosti níže; děti dnes dříve ví mnohé. Ale daleko později ví všechno.

Takže zase nic nevím. Zdaleka nejzajímavější mi připadlo něco úplně jiného, s tématem nesouvisejícího: objevilo se tam pár záběrů s novorozeňaty v porodnici, řvala jak pominutá a Jáša sebou začal taky házet jak pominutý. Tak nevím, byla to náhoda, nebo ne...? :-)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama