Těhule - Jak dětinštím

15. března 2006 v 9:14 | Sargo |  Těhule
Zřejmě proto, abych mimíska lépe chápala, nebo aby mi z něj nehráblo, postupně se sama přibližuji tomu, co se pod pojmem "mimino" obvykle chápe - tedy ne zcela svéprávná bytost, kterou je třeba pravidelně krmit a hrát si s ní, aby byla spokojená, poskytnout jí patřičný objem nových podnětů (jsem skromné mimino - stačí mi pár detektivek) a která se vyznačuje souborem svébytných projevů.
Mimino je třeba nechat odříhnout. Taky už to umím! Kéž by mě to však přepadalo jenom po jídle. Škytavku mám častěji než Jáša, v žaludku mi kručí rozsáhlé symfonie. Jenom doufám, že to zmizí s koncem těhotenství stejně jako neschopnost zavázat si tkaničky.
Když někam jdeme, po stu metrech se mi chce čůrat, bolí mě nožičky a mám žízeň.
Potřebuji-li se s JM domluvit, vystačím si se sérií kníkaní, mňoukání, vrnění, případně vrčení a dalších neartikulovaných zvuků, a nyvých či oddaných pohledů.
Dělat na něj "kuk" zpod peřiny nebo pomocí prstů na očích mi připadá jako ohromná bžunda. Když mám pocit, že si mě dlouho nevšímá, začnu do něj dloubat a pošťuchovat a dělat "brm brm" prstama na pusu.
Zjistila jsem tuhle, že okusuji láhev na vodu.
Uáááá!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama