Prázdné ulice

16. března 2006 v 8:59 | Sargo |  Recenze
Napsal: Michal Ajvaz, nakl. Petrov 2004
Pěkná vazba, příjemný papír a velmi zdařilá obálka. Navíc se mi ta knížka dostala do ruky v době, kdy jsem hrozně moc neměla co číst a její rozsah (přes 500 stran) mi přišel nesmírně sympatický.
Četla se dobře, i když nebyl důvod kvůli ní zůstávat dlouho vzhůru. Styl není nápadně dobrý, ale je profesionálně kvalitní.
Příběh je, pro někoho, kdo se chce pokusit o recenzi, zajímavý zejména tím, že všechno, co se tam dá tak snadno zkritizovat, lze vydávat za umělecký záměr.
Dočetla jsem, chtěla napsat, co si o ní myslím, a pak jsem se na záložce knížky dozvěděla, že autor je ročník 1949. Během knížky jsem nějak dospěla k názoru, že to musí být ještě mladík a ve světle té představy mi mnohé jeho myšlenky připadaly velice pochopitelné; a on to takový kozel starý, co si potom myslet? Zkusím se od toho oprostit - a začít od začátku.
Hlavní hrdina má být nejspíš sympatický. Naživo by mi asi moc nesedl, v knížce to vcelku fungovalo - kéž by jenom nebyl tak... idealizovaný. Mladý novinář a autor beletrie, vzdělaný, klaďas až na půdu, s naivně zdůrazňovanými "chybami", které vyzdvihnou jeho pozitiva.
Padne na záhadu a jde po ní. Což o to, putování je to pěkně sepsané, tvoří většinu knihy a jsou tam velmi dobré pasáže, ve kterých i shledávám její hlavní smysl. Reálné a přitom snové. Jenom trochu moc - přímočaré. Jako počítačová adventura, kde řešíte bez odboček obrazovku za obrazovkou. V určité chvíli se všechny stopy smotají dohromady tak, aby nikam nevedly a následně vyústí ve finále, které vyzní příliš chvatně a celou mystiku zreální jako ranou palicí; není to na škodu, jen ta náhlost působí, jako by to autora přestalo bavit.
Mnoho lidí v příběhu vypráví, ale všichni úplně stejným způsobem.
Kdo se potká s hlavním hrdinou, ochotně a k věci mu začne povídat všechno, co je třeba.
Při setkání s jistým nesmírně bohatým mužem jest patrno, že spisovatelův vztah k financím je na úrovni pubertálního intelektuála.
Mnohé postavy v knize jsou svou povahou dosti nevěrohodné a působí jako z telenovely.
Hlavní hrdina nachází další stopy nesmírně nepravděpodobným způsobem.
Rozuzlení příběhu zní ještě méně pravděpodobně, než celá mystika před tím.
- ale, jak již bylo řečeno, všechno tohle lze vydávat za umělecký záměr. Co tím vším ale chtěl básník řici, nevím. Pokud nic, tak by se mi to asi zamlouvalo nejvíc.


Kvůli neustálému spamu komentáře zrušeny.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama