Leklá kachnička

2. března 2006 v 14:09 | Sargo |  Různosti
K tomu, aby byl vesmír dokonalý, je třeba, kromě několika dalších nepodstatných maličkostí, vana, pěna, a kachnička. Vana nejlépe s přívodem teplé vody, pěna voňavá, patřičně pěnící, kachnička plovací, mírně pískací, žlutá. Mám vanu, mám pěnu, mám kachničku - jenže neplave! To byla zrada. Ten vítězný pocit, když jsem ji poprvé vypouštěla na hladinu! Ten dojem naprosté správnosti, to očekávání!
Plácne sebou na bok a je po ptákách. Po mírném naplnění vodou přijde sice fáze, kdy plave těsně pod hladinou hlavou více méně vzhůru - ale nějak to není ono. Nu což. Leklá, ale naše, a ta její zelená koupací čepice docela obstojně ladí s koupelnou.

Tuhle jsem si tu stěžovala na Českou poštu. Vzali mi trochu vítr z plachet po té, co byl obchodní balík doručen jak se patří (prvně); pravda, na poštu ten samý den přišly dva obyčejné, ty už se doručit, ale ani oznámit, nikdo nenamáhal, takže až budu mít chuť napsat něco kousavého, materiálu dosti. Štvou mě. Naopak obsah balílů mě nadále těší. Výbavička na mimíska se uspokojivě vrší v koutku, sysli sysli - nebo jak může znít citoslovce od syslení?

Mám velmi akční náladu, žel na samé věci, se kterými mám momentálně utrum. Takže to skončí asi jako vždycky pokusem trochu uklidit, odpoledním šlofíkem a dumáním okolo toho, jestli jsem opravdu hodně líná si udělat něco pořádného k jídlu, nebo málo líná, nebo vůbec; už ale došly i tatranky a po té, co jsem dostala škytavku z několika jahodových mlíček, by to asi přeci jenom chtělo přejít na tužší stravu.
Podezřívám se ostatně, že chuť vyrazit po nezbytných víkendových nákupech pochází čistě z toho, že se tam lze najíst bezpracně a poměrně chutně.

Zjistila jsem tuhle, že úvahami o objektivnosti úvah si znemožňuji rozhodování. I když, jak se to vezme. Jedeme kolem jakéhosi baráčku, JM prohodí: Myslíš, že jsou ta okna dřevěná? Kouknu na okna, dřevěná mi nepřipadají, ale úvahu začnu tím, jestli nejsem ovlivněná tím, jaké ty lidi vídám a jestli bych do nich řekla, že jsou typ, co si pořídí dřevěná okna. Vůbec bych to do nich neřekla. Takže jestli mi ta okna budou připadat na 90% plastová, musím minimálně 40% odečíst kvůli dojmu, jakým na mě působí majitelé domu, a konstatovat, že v tomhle případě nevím; a beztak to přes sklo auta nepoznám ;-)
No, a takhle je to se vším. Musím přijmout nebo odmítnout něčí radu - snažím se ji objektivně zhodnotit s ohledem na proměnnou, kterou tvoří sympatie k danému člověku, místo abych ji rovnou zavrhla, neb je to blbec. A čím dál víc mi dochází, jak moc jsou má rozhodnutí, tušení a úvahy ovlivněné vším možným, jenom ne rozhodovacím, tušeným a uvažovaným objektem samotným. Nepochybuji o tom, že to není má soukromá libůstka, ale běžný jev; a pak zkuste někoho o něčem přesvědčit.
Z toho plyne poučení, že objektivní fakta neexistují, protože se kolem nich balí příliš mnoho subjektivních činitelů.
Sargo objevilo Amerikůůů, juchu chůůů :-)
Otázka stojí tak, jestli se tedy pokoušet odfiltrovat alespoň ty nejvýraznější subjektiva, nebo s nimi počítat jako s faktem, se kterým se nic nenadělá. V prvním případě vyjde složitý matematický vzoreček, se kterým je radost se popasovat, v případě druhém se život mění v abstraktní umělecké dílo, kde očekávatelné přichází jenom díky tomu, že fyzikálním zákonům je fuk, jak se ráno vyspí.

Uvažovat nahlas do blogu je patrně posledním stádiem grafomana.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 jm jm | 2. března 2006 v 15:53 | Reagovat

obávám se, že ta kachnička je tak trochu příklad výrobku, kde design měl jasnou přednost před funkcí...:-)

2 Marky Marky | Web | 2. března 2006 v 23:13 | Reagovat

Ó jak ti závidím tvé grafomanské vlohy. Dneska jsem chtěla začít psát nový článek na blog a nebyla jsem schopná dát do hromady ani tu nejzákladnější kloudnou a souvislou myšlenku.  

ad kachnička: Kdysi, není to tak dávno jsem v jednom hračkářství u nás viděla dokonalou kachničku do vany. Neměla nikde na sobě tu obvyklou díru, kterou se ti do ní dostane voda a z kachničky je rázem ponorka. Dokonalý tvar byl jistě zárukou její schopnosti udržet se na hladině  a samozřejmě i pískala. Měla jen jedinou vadu a to cenu. Bratru to bylo nějakých  200 Kč.

3 Sargo Sargo | 3. března 2006 v 5:56 | Reagovat

JM: ale nechati se musíl, že alespoň ten design se povedl... :-))

Marky: to abych nezapomněla psát :-D I tak to jde s mým projevem prudce z kopce, ale já nic, to ono O:-)

Kachnička... jak mohla pískat bez díry?! Toť vynálezy! Ano, však mi taky trvalo objevit nějakou, kde by cena byla přiměřená, protože ať už na to člověk má nebo nemá, dátvat za kachničku dvě kilča jest nemravné. I když u jedné jsem už málem podlehla - byla to vlastně zároveň taková ta mechovitá, ale dosti odolná houba na mytí. Naštěstí jsem si včas domluvila, že je to jednak ptákovina, jednak kachnička nemá co být užitečným předmětem, alébrž ryze překážejícím na okraji vany :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama