To byla noc! Zabít? A ještě nevím, co s tím ručníkem.

27. února 2006 v 13:01 | Sargo |  Různosti
Nevím, v kolik jsem usnula. Určitě bylo víc jak dvě, protože si pamatuju, že jsem koukala na mobil a ještě četla nějakou esemesku. Zaujalo mě, že někdo pracuje i z neděle na pondělí po půlnoci, protože obsahovala žádost o potvrzení nějaké objednávky. Potvrdila jsem tedy a nespala dál.
Nevadí mi, když si má předrahá lepší polovička tu a tam chrupne. Pokud chrupká nebo i mírně chrápe pravidelně, tak mě to neruší ani v nejmenším. Ale dnešní noc, to nebylo mírné chrupkání ani mocné chrápání, to bylo stádo umírajících hrochů v posledním tažení. Nepomohlo ani náhodou obvyklé mírné popotažení za polštář, nepomohlo ani mohutné škubnutí, nepomohlo ukradení polštáře, nepomohlo žel ani polštář na (jeho) hlavu. Pomohlo odejít spát do pokoje pro hosty (s dodatečným vstáváním, abych ještě dvoje přivřené dveře zavřela zcela). Pokoj pro hosty jest hotov velmi krátce, ještě v něm ani nikdo nespal - a vida, jak se hodí! Alespoň mohu návštěvníkům odpovědně potvrdit, že se tam spí vážně dobře.
Ráno jsem na odškodněnou dostala převelmi dobrou snídani do postele, takže vlastně spokojenost. JM ještě vzpomínal (s humorem, který jsem zcela nedocenila), jak si matně z polospánku vybavuje sílící trhání polštářem a jak v jednu chvíli, právě kdy o něj přišel, dostal hlavou druhou o zeď, což ho též nevzbudilo. Já mu dám "ha ha"! Ale ta snídaně byla fajn.

Mimo jiné mě naplnila nebývalou energií, takže jsem se vrhla na různé hromádky ku zpracování. Nad ručníky jsem narazila na veliké dilema, které provází člověka, a zejména člověka pečujícího o domácnost, od dob, kdy materiály nabyly na kvalitě; a po pár praních se neproměnily v řídkou síťku. Co s věcí, která už je příliš jetá, než aby bylo opravdu příjemné ji používat, ale je plně funkční a vlastně s ní nic není? Tedy, co s ručníkem, který už je opraný a zahušňaný a není toho typu, který by bylo hodno vystavovat v koupelně když tam kupříkladu prochází návštěva, ale látka je v perfektním stavu a ještě z něj není úplný hadr?
Takže ručníky... na tuhle hromádku osušky, na tuhle ručníky, na tuhle ty hrozné věci, co se jako ručník tváří, ale vůbec nesají vodu a ty šeredné holt dospod, i když už se na ně nejspíš nikdy nedostane, leda by mi začala stávkovat pračka. A ejhle, už je důvod je nevyhodit. Pak se člověk diví, kde se berou ty věci, díky kterým jsou plné skříně a přetékají šuplíky.
Též pokračuji v Akci Ponožka. Podstata je stejná jako u ručníků, ale radikálnější řešení. Už ta hromada určená "vzít si je do vysokých bot, kdy se zaručeně nebudu zouvat" byla příliš velká.
Kdo by to byl řekl, že problém je v přílišné kvalitě věcí? Odmítají se roztrhat, mrchy. Místo aby se poctivě v určité fázi jetosti rozpadly, setrvávají nekonečně dlouho v "ještě dobrém", ale již "ne dost dobrém" stavu - pro mnohé z nich je to i stav jediný, ale to je o něčem jiném.
Ale možná z toho plyne nějaké morální poučení.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Marky Marky | Web | 27. února 2006 v 18:01 | Reagovat

Začátek článku :-), chacha cha cha cha. Až mě z toho rozboleli už tak dost bolavá záda.

Jinak věci tohoto tipu si u nás většinou z blízka prohlédnou kontejner, jen ručníky a jiné velké a ještě zachvolé, leč nenositelné věci dávám mužíčkovi na očistu a leštění zbraní.

2 JM JM | Web | 27. února 2006 v 21:01 | Reagovat

Mohu podat zpravu "z druhe strany". Byla to fakt legrace: spalo se mi skvele. Akorat kazdou chvilku mi nekdo bral polstar: napred nezne a jen tak napul. Potom uz docela vzteklym skubnutim. Pripadalo mi to srandovni, jak mi manzelka vytrhla polstar a ja se prastil hlavou o zed:-)) Vzbudilo me to asi na 1 vterinu.

3 Sargo Sargo | 28. února 2006 v 10:39 | Reagovat

Jen se smějte, padouši. Kdo se směje naposled, ten se směje nejlíp!

A ručníky a podobné - ju ju, v určité chvíli už je to hadr. Ale chvíli před tím je to jenom k zlosti :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama