Povídka - Ivan Ivanovič Sarkin

9. února 2006 v 14:32 | Sargo |  Povídky
Ivan Ivanovič Sarkin kráčel prostředkem ulice a usmíval se na všechny strany. Neusmál se pouze na Romanu Antonovnu, protože jí dlužil rubl a nechtěl, aby si myslela, že ho má u sebe. Ani ona se neusmála.
Uviděl svého přítele Leonida Vasilijeviče Otmarova. "Potkal jsem Boha," řekl mu rozhodně, sotva stáli u sebe. Chvíli před tím přemýšlel, jestli si nemá najít nějaká veliká, důležitě znějící slova pro takovou příležitost, ale žádná ho nenapadala. "Potkal jsem Boha a mluvil se mnou."
"Hmm," pravil Leonid Vasilijevič Otmarov. "Ty, starý piják, a potkáš Boha. Pil jsi, co? Pil. To tě pak potká ledacos."
"Pil jsem," přiznal Ivan Ivanovič Sarkin. "Pil jsem, ale potkal jsem Boha. Mluvil se mnou. Vodka nevodka, v té chvíli jsem věděl: Je to on. A dobře jsme si porozmlouvali."
"Ivane Ivanoviči, měl bys jít domů. Pospat si. Pil jsi? Pil. Tak co ti povídal?"
"Tak, o životě jsme si povídali. Chválil vodku od Tatiany Poletavské, ta je dobrá. Silná. Taky o Natašce jsme rozmlouvali. Je to dobrá holka, Leonide Vasilijeviči. Hodná. Milá. S očima jako voda v jezeře! I Bohu se zamlouvá. Hezky o ní mluvil."
"Ivane Ivanoviči, nějak se mi to nezdá. Potkáš Boha a rozprávíš s ním nad vodkou o Natašce? Bůh vykládá o jiných věcech, než je Nataška. Jako v kostele vykládají."
"Nevykládal jako v kostele," uznal Ivan Ivanovič, i když trochu nejistě, neboť v kostele nebyl již hodně dávno. "Ale byl to on. Půjdu to říct Borisi Jegoroviči Lukašenkovi. Ty nic nevíš, Otmarove." Leonid Vasilijeviš Otmarov se urazil, už nic neřekl a šel pryč. Ivan Ivanovič Sarkin ještě chvíli postával uprostřed ulice.
"A byl to on," řekl si nakonec a odešel to říct Borisi Jegoroviči Lukašenkovi.
Karlovy Vary, 1996



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama