Povídka - Blízké setkání

9. února 2006 v 14:30 | Sargo |  Povídky
Myslím, že nejvíc to naštvalo Američany. Nedivím se jim; všechny ty přípravy, speciální jednotky, spousty zaručených pozorování, tu a tam vlna celonárodní hysterie a tak vůbec…
A když konečně přiletí zástupce mimozemské civilizace, neřkuli inteligence, přistane si u Humpolce. Ostatně, nouzový přistávací modul byl sotva větší než malé letadlo, a tak nezpůsobil ve tři hodiny ráno, na rovném úseku silnice první třídy, jedinou dopravní nehodu.
Přes množství článků v denním, vědeckém i bulvárním tisku byla pominuta úloha mužů, kteří se na místo přistání dostali jako první. A to na místo původního, prvního přistání, o kterém se většinou taktně, z pochopitelných důvodů, mlčí. Přesto se pokusme jenom ve stručnosti, v zájmu uceleného obrazu, připomenout, jak to vlastně bylo.
Je na místě poděkovat zejména scifisticky vzdělanému členu hasičského sboru panu Houserovi. Pan Houser zrovna držel noční službu na svém pracovišti, když mu zavolal jeden z náhodných svědků, kterému byla takto neurvale přerušena cesta na Brno, že "silnici šprajcuje nějaký letadýlko a jesli to třeba nebouchne". Pan Houser se rozjel na místo. Tam si okamžitě uvědomil, jaká odpovědnost mu byla osudem svěřena. Svolal členy hasičských sborů nejen z Humpolce, ale i Pelhřimova, Havlíčkova Brodu a Jihlavy. Než stačili dorazit posledně jmenovaní, modul byl odtažen z vozovky do pole, aby nebránil provozu, obklíčen odhodlaně se tvářícími a panem Houserem patřičně ideologicky zpracovanými požárníky a zakryt několika narychlo spíchnutými plachtami.
Se stejnou překvapivou rychlostí zareagovala Česká akademie věd, konkrétně doktor přírodních věd docent Malásek, rovněž velmi sečtělý ve vědecko-fantastické literatuře; a již druhý den v čase, kdy slušný člověk sedí u snídaně, jeho dýchavičná škodovka dorazila na kritické místo.
Pan Houser se totiž celou událost rozhodl oznámit jediné jakž takž kompetentní osobě, o které kdy slyšel, totiž doktoru Grygarovi, astronomovi, kterého nedávno viděl v televizi. Telefon však zvedla jeho paní, dosti chladným hlasem - vzhledem k předjitřní hodině jistě pochopitelným - pravila, že manžel je mimo republiku, a nadiktovala panu Houserovi číslo pana Maláska s představou, že Malásek měl pro blázny vždycky pochopení. Ten se kupodivu snadno nechal přesvědčit, že nejde o hloupý žert, a přijel spolu s kolegou Beranem, lékařem a nadšeným ufologem.
Zatím tedy okruh obeznámených osob není příliš rozsáhlý, ale to nebyl jediný důvod, proč při svém příjezdu oba učenci nenašli mimozemské těleso obsypané novináři.
Prozíravý pan Houser, správně tuše, co by prostí a odbornou literaturou nevzdělaní pozemšťané mohli provést s jeho úžasným nálezem, rozhodl se vydávat těleso za havarovaný nákladní vůz z nebezpečným toxickým nákladem, ale ne zas tak nebezpečným, aby to bylo doopravdy zajímavé. Nikdo se pak už neptal, proč policie, která se rovněž bystře zapojila do akce, staví zátarasy a pan Houser, s očima nádherně rudýma nevyspáním a s vykřičeným hlasem, pobíhá okolo a odhání zvědavce i z vlastních, požárnických řad.
Příjezdem pana Maláska a pana Berana bohužel nezastupitelná úloha pana Housera končí.
Docent Malásek prošel kruhem policistů, ostatně rozestoupených v uctivé vzdálenosti, a nejprve pouze nadzdvihl plachtu zakrývající těleso, aby pod ni vzápětí zalezl. Delší chvíli se neobjevoval, jen plachta se porůznu nadouvala, zvědavý Beran se tedy vydal za ním a i on zmizel pod plachtou.
Jejich první dojem z toho mála, co mohli posoudit, byl, že těleso vyhlíží překvapivě "pozemsky" - jejich mozky vycvičené a otrlé filmovými efekty se jen stěží smiřovaly s prostými tvary vozidla a fádní, šedohnědou barvou. Pohled dovnitř jim ovšem toto, řekněme, technické zklamání, plně vynahradil. Průzorem v čelní části lodi, který se díky manipulaci zdatných požárníků dostal zhruba do výše ramen obou mužů, byla vidět miniaturní pilotní kabina.
V docentu Maláskovi se ozvala duše přírodozpytce a okamžitě si uvědomil, že vznitřek kabiny je kalibrovaný na přibližně lidskou velikost, včetně povědomého tvaru sedadla, a potěšilo ho, že tvorové budou takřka zaručeně humanoidi.
Doktor Beran, z titulu svého povolání, si všiml hlavně toho, že zařízení je nepoškozené, nikde nejsou stopy po krvi či jiné tekutině podobného účelu, a celkově vnitřek kabiny působí uspořádaným, až uklizeným dojmem.
Vzápětí byli oba vystaveni mírnému úleku, neboť zpoza pilotní desky vystartoval tvor připomínající trochu opici, trochu kočku, měl čtyři končetiny a tři oči a po kabině skákal jako veverka v kleci.
Docent Beran vyjádřil přesvědčení, že stvoření je patrně v šoku, docent Malásek naopak byl toho mínění, že jde o nedospělého jedince, který se stejně jako lidské děti projevuje divokým, až nespoutaným způsobem.
Po delší době, kterou se rozličnými prostocviky snažili upoutat pozornost bytosti, rozhodli, že věc je příliš závažná a rychle se rozpomínali, kolik spolužáků ze základní, střední a vysoké školy se dalo na politickou dráhu. V dokonalé shodě se rozhodli, že je třeba dát vědět co největšímu množství zainteresovaných osob a vydali se hledat telefon.
Další události jsou všeobecně známy. Byl navázán kontakt s civilizací humanoidních tvarů a uspokojivě humanoidního myšlení. Mnoho společného spolu měli, lidé a poutníci z hvězd. Dokonce i zálibu v domácím zvířectvu, co všude vleze a šlape na nejrůznější tlačítka a knoflíky, třeba od vysavačů, nebo nouzových starterů záchranných modulů.
Karlovy Vary, 1996


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama